MMM Košice 2015

Můj třetí Košický Medzinárodný Maraton Mieru. Zatím to vychází tak, že se vracím do Košic ob rok. To mi připomíná písničku z dětství ve které se zpívá "já mám koně vraný koně...když já jim dám obroku" Místní mi snad prominou, když si tímto oslím můstkem pomůžu. Návštěva v Košicích je pro mě tak trochu návrat do starých časů. Pravda, dnes už policie na Slovensku nenosí tak jako při mojí první návštěvě stejnokroje s červenými u nás předrevolučními výložkami a vyrostlo zde obchodni centrum spolu s mnoha dalšimi stavbami moderní architektury.

předstartovní kupička

Ubytování na VŠ kolejích je ale stále výlet do minulosti. Pro mě tedy příjemný, protože není od věci si připomenout jak jsem sám za studentských časů bydlel. Veselá je i samotná procedura ubytování se při které je nutné vyplnit hlásenie o pobytě a několikrát predložit občaský preukaz. Ne, nemám s tím problém, jen mě to opět pobavilo. Na školském internátě se mi podařil hned při nástupu jiný mnohem zajímavější kousek. Dostal jsem do ruky klíče s číslem 223. Dobře říkám si. Druhé patro, a už mířím ke schodišti a šlapu dvè patra nahoru.

Co mě ale překvapilo, byla čisla na dveřích začínající čtyřkou. Aha? On je asi dům ve svahu a recepce není v přízemí, ale ve druhém patře. Nevadí, říkám si a přivolávám výtah. Pokoje s dvojkou budou asi ve čtyřce. Mačkám tedy v kabině čtvrtě patro a ono nic. Jenom to cvaká a výtah nejede. Asi porucha, konstatuji suše, nakonec ale ještě zkusím zmačknout dvojku a... výtah se rozjede. Světe div se! Když otevřu dveře jvýtahu sou na chodbě všechny dveře označené dvoustovkou. To je moje patro raduju se.

Dóm sv. Alžbety

 Večer jdu ven. Košice mají v předvečer maratonu moc hezký program zapálení maratonského ohně a až do půlnoci probíhají Biele noci. Něco jako Pražské slavnosti světla. Z pokoje už ale raději jedu výtahem. Netroufám si sejít dvě patra dolů. Přestože jsem inženýr a materialista, myslim si že, je v tom schodišti nějaký háček a že bych se ocitnul kdoví kde. Mačkam přizemí, sjíždím dvě patra a ... vše je v pořadku, tady je recepce a východ. No nic, tuhle záhadu dnes nevyřeším. Asi jsem blondýna. Ve městě je plno lidí, jak v létě na Václaváku. Město žije, zahrádky před restauracemi jsou obsazené, někde hraje živá hudba, káva, pivo, prostě předmaratonská pohoda kterou je dobře si užít.

zapálení maratonského ohně

Teď ale k samotnému závodu. Pro letošní Košice jsem si stanovil na maraton plán A- super čas pod 3:10hod., plán B- zlepšit OR 3:21hod., plán C- alespoň pod 3:30hod., no a klasicky D- dobèhnout. V Košicích jsou vzhledem k desítkám proběhlých ročníků organizátoři již zkušení a vše běži bez problémů. Šatny na u plaveckeho bazenu, koridory před startem (kdo se necítil na ten svůj, podlezl stejně pásku a natlačil se dopředu. WC, sprchy, prostor pro rozbíhání, vše k pro mě bez problémů.

Od přírody jsem totiž nedočkavý a jsem před startem všude včas a bez front. Snad jen časomíra nad bráno ukazovala jen sekundy a místo minut a hodin svítily nuly. Žadný problém pro časoměřiče který vylezl na bránu a správně mířeným kopance vše opravil. V devět hodin je ostartováno a vybíháme na trať. Jen tak z hecu jsem si nastavil předem do hodinek běh maratonu za 3:00. Jen tak abych měl představu, kolik se opozdím a zároveň motivaci zrychlit. Až do 15km se mi běží dobře na tempu od 4:05 do 4:20. Závěr půlmaratonské vzdálenosti ukazují hodinky náskok na plánované tempo několik sekund. Měl by to tedy být půlmaraton za 1:30hod. Jaké je moje překvapení když časomíra ukazuje 1:33:58. Že bych udělal někde chybu? Beru to jako další záhadu Košického Matrixu a běžím dál. Ale ouha, nohy nějak tuhnou a tempo zoufale klesá v některých km až k 6:00. Cíl A se rozpouští v nedohlednu, ještě si dělám naději na plán B, ale co to?

fandí i ctihodné sestry

Soudruzi z Garminu udělali asi někde chybu a nebo jsem neměl věřit předpovědi výsledku z hodinek, který říká, že bych měl při tom jak rychlé mám treninky, zaběhnout maraton za 2:47!!! To mě vážně hlasitě den předem rozesmálo. Teď, aktuálně, hodinky ukazují, že svým tempem budu rád, když to stihnu pod čtyři hodiny. Na 30 km začína doslova boj jesli vyjde alespoň plán C, nebo si užiju pouze běh v plánu D. Tempo je bídné Předbíhá mě i Dzurinda který umí ve svém věku maraton za 3:25. Bojuji s tím nepřejít do chůze a ptám se sám sebe co se to stalo?

:-) finiš před cílem

 Co jsem udělal špatně? Tři km před cílem mobilizuju všechny síly a zrychluji alespoň na 5:20. Konečně přepínám na hodinkàch zobrazeni z odhadu výsledku na časomíru a vida. Najednou to nevypada na čtyři hodiny ale dva km před cílem mám 12 minut na to stihnout svůj dnešní maraton pod 3:30. No měli by jste mě vidět, a možná uvidíte na fotkách jak zoufale kmitám tuhými svaly abych to stihnul. Posledních 200 m fakt sprint.

na cestě domů

Probíhám cílem, když svítí na bráně 3:30:12. Ufff Se zpožděním na startu jsem to snad stihnul a svou čest si uchránil. Z sms se dozvídám že jsem celkově v pořadí 305, tedy první čtvrtina startovního pole a později z internetu zjišťuji že i můj čistý čas 3:29:59 stál za tu námahu v posledních metrech. Medajle je krásná, v cíli je Birell, jen ty moje nohy. Tak špatně se mi nechodilo ani po stomílovce v Dánsku. Budu muset ještě potrénovat na rychlejši maraton v Košicích..Příští rok to ale určitě nebude. Možná později, nebo určitě za 8 roků na 100 ročník :-) Tak tedy nashledanou zase někdy v Košicích.