19. Pražská stovka 2012

spustit video
Moje první opravdová stovka a hned Olafova 122km dlouhá s 4200m převýšení. Stále jsem si v duchu opakoval, že zážitek nemusí být příjemný, ale musí být intenzivní. Start na známé trase Modřanské cyklostezky. 350 bláznů z 16ti zemí. Jen něco přes 160závod dokončí. Zatím ale v dlouhém zástupu čelovek všichni běží po asfaltové cyklostezce k mostu Závodu Míru u Zbraslavi. Stoupání na Závist, dolů Károvským údolím, Zálepy, Homole a brzy sbíháme do Vraného nad Vltavou. Na občerstvovačce teplý čaj. Výborně se hodil na rozmrazení ionťáku v lahvi. Náústek na vaku s vodou zamrzl. Kousek dál jsem se vyškrábal na skálu V Hladomoří. Né tady hlady umřít nehodlám. Vytahuju carbosnack, zakusuju se ale ouha, je na kost zmrzlej. Musím jej s námahou rozlomit a velký kus pak zahřívat v puse než jde rozkousat. Za Libčicemi kolem Vltavy díky pohybu jakžtakž tepelná pohoda. Držím se za Kristýnou a jejím parťákem, ale je mi jasné že to není tempo pro mě honit nejrychlejší ženu EKUT. V Pikovicích za mostem kontrola s občerstvením. Statečná osluha má ještě náladu vtipkovat že ledovou tříšť z koly bychom jinde tak lacino nepořídili a že už nám zbývá vlastně jenom stovka neb jsme na 25km. Uff, myslel jsem, že to je mnohem víc. Mrzne, že nemám odvahu kouknout na teploměr v batohu, ale pocitově tak -14, možná míň, ale u řeky je chladno. Sundavám úplně propocené triko s dlouhým rukávem a beru si Moiru s windstoprem. Je to velký rozdíl do pohody. Rozhodl jsem se taky vyměnit i baterie v čelovce která trochu slábne. Trochu mě to zdrželo a než jsem to dokázal, necítím všechny prsty na rukou až ke druhému kloubu. Naštěstí cesta dál na Petrov dost stoupá tak se snad rozehřejou. Dávné omrzliny píchají jak čert, ale na kopci po 3km už se to lepší. Najednou jsem sám na cestě mezi poli, jen jasné hvězdy nad hlavou. Orion žáří hvězdami které jsem tam snad nikdy neviděl. Napadá mě otázka: co tady potmě v noci jako běžci hledáme. Pro mě je to určitě právě ten ničím nenahraditelný zážitek. Začínám se pohybovat po indiánském způsobu. Někde v lese, v klesání je v zatáčce led přes celou cestu. Než jsem si to uvědomil už se válím a kleju jak dlaždič. Naštěstí jen naražený loket a hlavne levý bok, pomalu se zvedám a koukám jestli jsem něco neztratil. Na zemi je zmrzlá krev. Později se dovídám že z rozbitého kolene běžkyně přede mnou. Zkouším popoběhnout. Jde to, ale od té doby do kopce pajdám na levou nohu. Potkávám slovensky, rusky i maďarsky mluvící běžce. S jednou takovou skupinkou chvíli bloudíme v Jílovém. V kopci za městem mě dohání Libor s Pavlem. Poznali mě zezadu podle běžeckého stylu, jak zkušený grafolog podle rukopisu. Konečně mám dobrou společnost na dlouhou cestu. A cesta začíná být teď už pocitově docela dlouhá. Vyhlídka Panská Skála, je dobrý námět na výlet, ale někdy v pět ráno není vidět vůbec nic. Po sedmé se konečně dělá trochu světlo. Na kontrole v Kameném Přívozu sice není teplý čaj, ale v kole alespoň není led. Chleba, sýr, klobása, vše přišlo k chuti. Pijeme všichni z jedné lahve a nějaký ten sýr upuštěný na zem? žádný problém. Následuje krásná cesta podél Sázavy až do cíle půlky trase v Pikovicích. Konečně je možnost rozmrznout, dát si polívku, čaj. V hospodě je teplo a mladý Olaf na kontrole dává každému lákavou otázku, jestli pokračuje dál. Jasně že ano, přece tady nezůstanu. Potkáváme se zde s Lucii a Otou, kteří jdou jen denní část a čekájí na Lídu. Tady jsme tedy na 60km a čas cca 10:30, to není špatný, jen se obávám, že dál už to bude pomalejší. Mám ale naději z vyhlídky na krásný slunečný den a tak vyrážíme dál s Pavlem a Liborem. Vyhlídka Máj je nádherná. Maličko to klouže a stehna se neochotně poddávají překonat větší stupně klesání. Výhled na meandry Vltavy ale stojí za tu námahu. Odměňujeme se čajem z termosky. Kousek odtud probíhá odstřel divočáků kvuli kterému je trasa dobře značená Olafošipkami. Následuje Teletín, Rabyně, přejít po hrázi přehrady a jsme na kontrole v Třebenicích. Malý konzum kde si dávám  párek a pivo s citonem. Teď mi to přijde na mapě kousek, ale byl to pěkný kus cesty. Následující úsek Svatojánských proudů po levém břehu Vltavy to je nádhera. Musím si to zde ještě někdy zopakovat. Začíná akle být už zase zima. Těším se na hospodu do Štěchovic, ale nějak jsme to přešli. Pomalu se smráká. Se z,ěmou světla pozoruju příznaky únavy z nedostatku spánku. Začínám se motat jak v mikrospánku nebo opici. Hospodu v Bojově jsme taky minuli, nebo to byl Spálený Mlýn? Přestávám mít přehled. Konečně dorážíme s Pavlem Markem na kotrolu v hospodě na 100km. Čas něco přes 20hodin. Teď už to přeci dojdu, říkám si. Vždyť je to jen půmaratonek dostávám pozbudivou sms. To ještě netuším, že to bude trvat dalších téměř 8 hodin. Na závěr trasy totiž pro nás Olaf připravil lahůdku. Údolí potoka Nazaret nás stálo hodně času. Neustále přeskakování z jednohu břehu na druhý. Omylem slezená skála při hledání cesty a pak vydrápat se na skálu nad kontrolou č.18. Dostáváme se k Cukráku, ale cesta na Zbraslav je nějak dlouhá. Znám to autem a to je to kousek. Pěšky snad na hodinu. Nevím kolik je, ale v tento čas nikde nikdo. Asi bude noc a všichni už spí. Někde v lese jsem ztratili Pavla, Otu a Lucii. K mostu Závodu Míru dorážím jen s Lídou a Vítkem. Než se vyškrábu na Šance jsem sám a pajdám přes nekonešné lesy Krupná a V Hájcích. Tady jsem už v létě běžel, ale teď mi to připadá bez konce. Neustále vyhlížím, kdy už se objeví světla lidských obydlí. Konečně jsem na Cholupickém vrchu. Spěchám co to jde do Modřanské rokle. Několik lidí zde hledá poslední kontrolu. Mám ji první. Konečně se mi vyplatila zkušenost z dříve zde absolvované cesta s naším přesedou Martinem po stopách stovky. Ještě poslední kilák přes sídliště Modřany ke škole a jsem v cíli. Slyším potlesk. Na hodinách je 02 v noci. První stovka je za mnou. Cože první? takže budou další. Už asi ano. Většina lidí na gps naměřila vzdálenost ke 140 km. Stálo to za tu námahu. Olafe a všichni kdo jste si s tím dali tolik práce, moje veliké díky.

VŠ liga listopad 2012

Dnes jsem se do Bráníka těšil. Přívětivá teplota okolo 5st, téměř bezvětří a vyhlídka na sluníčko. Nastavil jsem si na hodinkách tempo na 42 minut a vyběhnul s předsevzetím nepřepálit začátek. První 3km jsem se držel s Enricem. Běželo se mi ale lehce a tak jsem trochu odskočil. Že to bylo jen pár desítek metrů jsem poznal snadno. Neustále ke mě doléhalo Enricovo povzbuzování ostatních běžců :-) Asi povzbuzoval dobře protože kousek za obrátkou mě skupinka čtyř běžců dohnala a nalepila se mi na záda. Zkoušel jsem je sice na 7 a 8 km setřást mírným zrychlením. Sice jsem jim pár metrů utekl, ale za chvíli byli zpátky. Nakonec jsem je nechal být a běžel si svoje tempo do cíle. Hranice 42 minut sice nepadla, ale zlepšení osobáku o půl minuty je také skvělé. Navíc, konečně rovnoměrné tempo. Nejrychlejší km 4:03, nejpomalejší 4:19. AvgHR 167

Pečecká desítka 2012

Pečky, do této doby pro mě míjené po silnici i železnici a v paměti mi vždy vyskočilo jen ZPA kde byl kdysi brácha jeden brácha na praxi, druhý v Pečkách asi týden pracoval. Od teď už pro mě budou Pečky spojené jen s Pečeckou desítkou. Skvělý závod kandidující u mě na nejlepší akci v roce. Dokonalá organizace, děti si také užili běhu a počasí jak na objednávku. Co do mého sportovního výsledku. Rekord sice nepadnul, ale prvních 5km na hranici 20min je dobrý krok ke splnění výzvy desitky pod 40.můj videozáznam z Peček

Kbelská desítka 2012

 spustit video
Tak jako loni jsem si i letos přivstal a dvě hodinky před startem již mám startovní číslo v ruce. V klidu tedy vyrážím na procházku s kamerou po trati. Počasí je nádherné. Obloha jako vymetená, sluníčko svítí a ranní dva nad nulou se jistě ještě změní směrem nahoru. Zatím se téměř nikdo nerozbíhá a tak potkávám pouze zbloudilé běžce v autech i pěšky, hledající cestu do nového místa registrace. Tak v tomto směru jsem již o pár minut chytřejší a mohu tedy poradit. O půl desáté je čas jít se převléknout a rozcvičit. Start je ostatně posunutý na 10:15. Teď již potkávám a zdravím známé běžce. Na startu je letos koridor rozdělený pro ty s časem pod 40 a ostatní. Však taky cesta v parku, na které se startuje, není tak široká jako na loni. Navíc zde stojí dobrá tisícovka běžců! Pár minut ještě čekáme na projetí vlaku, který by mohl na železničním přejezdu překážet… a je odstartováno. Filmuji startovní pole ale při průchodu startem, měl jsem zpoždění v koridoru 21s, již mačkám stopky a pomalu se rozbíhám hustým polem dopředu. Žádný sprint, říkám si s myšlenkou na slabé rozcvičení. První km je mírně do kopce a než doběhnu ke kilometrovníku s mezičasem 4:02, už jsem na známé trase do práce. Tady bych měl mít výhodu téměř domácí trati. Běží se mi lehce. Druhý km je v tempu 4:00. Třetí 4:09, čtvrtý nevím proč 4:20, tady je přeci klesání a loni vzpomínám jak jsem se tady ploužil opačným směrem. Předbíhá mě Julie, dnes je nějak rychlá oproti minulé VŠ lize, říkám si. Za křižovatkou je občerstvovačka, už zdálky vidím jak běžci přede mnou rozlévají plné kelímky ionťáku.  Stačilo by i míň vody, ale když už tu je v klidu přecházím do chůze a dva loky dám.  Osmý kilometr se moje tempo nějak zpomaluje na 4:33. Přeříkávám si mantry na povzbuzení a skutečně se cítím zase trochu líp. Vbíháme do Satalic, odbočka doprava a už se blíží cesta polem s naváděcími světly pro letadla. Jako vítr zezadu přibíhá Roman a volá, že mě rozběhne. Celou zimu trénoval dlouhé běhy na nízkých tepech a výsledek je zřejmě dobrý. Zkouším se jej držet a na 300m předbíháme nejmíň dvacítku těch co před chvílí předběhli mě. Nedá se to ale uviset dlouho. Tempo je to určitě jistě pod 4min. Nechávám jej běžet a držím si svých 4:15. Krátký přeběh přes hlavní silnici a už jsem na devátém km. Rovinka, tady byl loni cíl, opět přes hlavní silnici, mírně z kopce to pěkně zrychluje. Za tunelem se již na nic neohlížím a rozbíhám to na maximum které v nohách ještě zbylo. V cíli mačkám stopky, filmuju dobíhající závodníky, odevzdávám čip a teprve pak kontroluji překvapivý výsledný čas na hodinkách. 42:38 Tedy takové zlepšení osobáku jsem nečekal.

Lívancový běh - únor 2012

V sobotu 4.2. se běžel ve Stromovce tradiční Lívancový běh, aneb dvě míle s úsměvem. A bylo co dělat aby úsměv v mínus 13-ti stupních nazamrzl na rtech. Vše však dobře dopadlo a čas 12:45min je pro mě prvním krůčkem k zdolání 10km pod 40min.

http://connect.garmin.com/activity/148165498

5. Budějovický Mercury maraton

spustit video
Garážový maratón, tak ten mě lákal již před rokem. Než jsem se ale tehdy dostal k registraci už bylo vyprodáno. Na trať v -2 podlaží se přeci jen tolik běžců nevejde a počet registrací je proto omezený na 110. Letos ale vše vyšlo a zhruba tři týdny před startem jsem se již těšil do Budějovic. Příznivé počasí mi umožnilo v Praze naběhat v prosince a lednu dostatečný objem km v tempu okolo 6 min/km. Dva týdny před startem jsem absolvoval na výzvu Libora tréninkový maratón s pohodovou skupinou běžců v čase 5hodin a doufal jsem, že nejlepší příprava na maratón je právě maratonská vzdálenost. Tak proč nezkusit zda to platí i pro mě. V sobotu 28.1. tedy již nedočkavě vstávám brzy a před sedmou čekám na žlutý bus do Budějic. Nečekám dlouho a už se objevuje i ohlášený Evžen s vránou Sárou a další dva běžci. Cestou se od zkušených veteránů garážového klání dozvídám organizační detaily a po deváte hodině již přijíždíme do Budějovic. Následuje rychlá registrace, převléknutí do lehkého sportovního a po krátkém protažení už je čas na start. Trať má tvar písmene E a zatáčky se tedy střídají vlevo i vpravo. Měl jsem v plánu držet rychlost 3:27 na okruh pro cílový čas 3:38, krásně vypočítaný podle tabulky organizátorů. Tradičně to ale u mě vypadalo zpočátku rychleji a do půlky jsem nabral slušný náskok oproti plánu cca 8 minut. Okolo třicátého km mě dvakrát krátké křeče přiměly zpomalit. Začal jsem každé druhé kolo dávat banán se solí a křeče se naštěstí vytratily. Do cíle to už byl psychický boj, ale pohled na informační tabuli, kde se při každém kole přiblížila číslice k 63 mi pomohl zvítězit sám nad sebou a udržet tempo do cílového času 3 hod 43 minut. V cíli medaile, voda a hlavně moje obrovská radost ze zlepšení osobního rekordu. Ještě jsem se chopil kamery a udělal pár záběrů. Převlečení, umytí a oběd s birelem. Vyhlášení výsledků a posezení u Budvárku, vždyť jsme přeci v Budějovicích, zakončilo tuto skvělou zimní akci. Není to vůbec špatné, proběhnout se v teple, když venku mrzne a poletuje sníh.