aneb cykloturistika z Prahy na Říp
Krvavé šrámy vypadají ošklivě, ale holky to nesou statečně. Zalepujeme rány a pokračujeme v plném počtu dál. Čeká nás nejkrásnější úsek cesty po krásné úzké pěšině vinoucí se těsně u vody a často i ve výšce nad ní. Nic pro závratí trpící jedince.
U přívozu v Libčicích je ten správný čas rozkrojit beránka a posilnit se na další cestu, aby bylo co setřásat. Byl pochvalně dobrý, tak jistě bude i motivací k účasti v dalších ročnících. Po beránkovi zbylo za chvíli jen pár drobečků.
První zatěžkávající zkouška a větší stoupání vhodné k setřásání nás čekalo za Vepřekem. Na 250 m dlouhém úseku s převýšením 37 m je možné ochutnat jízdu ze sedla. Říká se kdo vyjede zde v pohodě, má šanci dát to i na Řípu.
Další, již delší táhlé stoupání za Jeviněvsí šlapeme již každý dle svých sil. Od návsi měří stoupání 800 m a získáme zde 50 m převýšení. Potom už jen rychlý sjezd do Černoučku k oblíbené restauraci. Tentokrát, poprvé po 22 letech, si zde nemůžeme dopřát posilňující pivo před cestou na samotný vrchol hory Říp. Je bohužel zavřeno.
Od parkoviště v úpatí hory začíná prestižní soutěž našeho výjezdu s názvem Kolmo na Říp.
Na 750 m trati je třeba překonat 132 výškových metrů a přitom si zachovat čest a nedotknout se ani jednou nohou země. Pokud se vám podaří překonat počáteční kamenitý úsek asi 200 m, máte šanci, ale ještě zdaleka ne vyhráno. Následuje litá betonová stezka a sklon stoupání roste až ke skalce po levé ruce. Přední kolo se zvedá, zadní podkluzuje. Většina borců končí svůj pokus po 50 až 100 m na betonu. Sklon je zde tak prudký, že ani tlačit kolo není jednoduché. Za skalkou stoupání trochu polevuje a můžete si oddechnout a pokochat výhledem vlevo. Nezastavujte! Cíl je až u hospody. To nejhorší máte za sebou, ale ještě není vyhráno. Následuje ještě 400 m táhlého stoupání s převýšením dobrých 70 m. Největší množství historicky započtených výjezdů v této soutěži patří Honzovi a i tentokrát je jediným vítězem a zaslouží si čestný zápis neboť vyjel čestně až ke vchodu do kaple.
Tak ještě cílové foto a můžeme se vydat na cestu zpět.
Cesta zpět prvních více než 12 km klesá a tentokrát jedeme navíc s větrem v zádech až za železniční přejezd Cítov. S pohledem na Mělnický zámek v dálce odbočujeme na Býkev. Před oblíbeným přechodem parovodu nás překvapí objížďka. Mosty přes Vraňansko-Hořínský plavební kanál jsou v rekonstrukci, ale naštěstí ten vzdálenější můžeme s menšími překážkami přejít.
Následují povodní zničené Zálezlice, nyní rok od roku výstavnější. Také tady byla dříve pravidelná zastávka na pivo, ale ty časy vzala velká voda. Nenápadně, táhlá cesta stoupá do Odolené Vody. Běžně tuto obec objíždíme kolem lomu. Tentokrát si děláme naději na možné občerstvení. Někteří využívají možnost okénka v místní restauraci, většíma pak nakupuje dobroty v cukrárně.
Zbývá už jen kousek do Panenských Břežan, Klecan a podél Vltavy zpět do Holešovic
Byl to mimořádný ročník, mimořádně vydařený příjemnými i mimořádnými čísly:
Plný počet deseti účastníků dojel pohromadě až do Klecan.
Peloton byl mimořádně bohatý na běžce a pokud správně počítám nejméně 8 cyklistů již zdolalo maratonskou vzdálenost.
Poprvé se sešla plně genderově vyrovnaná parta pěti žen a pěti mužů.
Na celé trase nebyl zaznamenán jediný defekt. Až na ty odřeniny 😁
Zvláštní pozornost a velký obdiv patří Jarmile, která vzdálenost 100km dala poprvé v životě a prakticky bez přípravy na vypůjčeném kole.
Velký dík všem a těším se zase za rok. Beránek bude upečen a samolepky pro 23. ročník vytištěny. Plánovaný termín pro další ročník si znamenám již dnes. 17. duben 2021, tedy týden po Velikonocích.
