Nedávno se i ke mě donesly zvěsti o treninkových metodách Jeffa Galowaye. Potom co jsem zjistil, že i můj kolega ve výzvě o zdolání desítky pod 40 taky Pavel má s touto metodou nějaké zkušenosti, byl již jen kousem k praktickému testu jak to vlastně funguje.
Den D jsme si stanovili na 24.března kdy se běží naše již dobře známá všliga v Bráníku na 10km. Podle plánu a výpočtu jsme si stanovili plánované tempo na 4:05 s chůzí 30s na každém druhém km a v sobotu dopoledne jsem již netrpělivě očekával jak se přiblížíme k plánovanému času 42:00.
Začátek byl dobrý a možná až moc. První km tempo okolo 3:50 druhý 4:00 a u kyblíku na druhém km přecházíme do chůze. Ihned si uvědomuji, že musím při tomto manévru dávat pozor, kdo běží za mnou. Kolega běžec dva kroky za námi nás málem převálcoval překvapen našim náhlým zpomalením. Jdeme tedy plánovaných 30s a znovu se rozbíháme. Po asi 500m doháníme běžce kteří nás předtím předběhli a pokračujeme dál. Údaje o tempu na hodinkách poskakují od 4:00 do 4:30, čistý 4km ale byl za 4:18. Trochu pomalejší než jsme plánovali. Ale co, je horko. Sice možná sotva 15stC, ale mě teče pot do očí jak voda ve sprše. Blbec jsem si nevzal čepici ani čelenku. Druhých 30s chůze vychází na úzký úsek a krátké stoupání. To se hodí říkám si, ale nejsem schopný spočítat, že další chůze bude po obrátce jinde. Obrátka totiž není na 5km ale asi 500m za ní.
Pátý a šestý km běžíme podobným tempem jako předcházejíci dva km. Tuším že plánovaný čas to dnes nebude ale pokračujeme v pokusu. 500m před 6km nás dobíhá Enrico. Zase bude mít druhou půlku rychlejší. Volá ať se ho držíme. Ještě neví že prokládáme závod chůzí. Volám tedy ať běží, že jej doženeme a dáváme s Pavlem třetích 30s v pohodě. Mám pocit, že se na tu chůzi už těším a je fakt, že po rozběhnutí je tempo vždy lepší. Druhý km se ale již vyhlížím pauzu a 8km je za čistých 4:32. To je tempo které na tomto km v Bráníku většinou nemám, protože jsem v krizi.
Na osmém km nás při chůzi předbíhá skupinka asi 5-ti běžc, kteří se nám vzdáli asi na 80m. Doháníme je ale asi po 500m a po chvilce v závěsu předbíháme. Poslední km běžíme co to dá. No dalo to v průměru jen 4:13 a to jsem ve finiši málem vypustil duši. Pozitivní, ale je že nás už nikdo nepředběhnul. Což se mi v závěru stává pravidelně. V cíli mačkám stopky a je na nich 44:03. Slušný na to že jsme celé 2 minuty chodili, ale bude to chtít ještě vypilovat. I když nevím jestli to pro porovnání nezkusím příště zase normálně celé běžet.
Tak už věřím že jsou Pečky rychlá trať. Je to tam. Zlepšení osobáku z listopadu 2012 o 5s :-) z čehož mám velkou radost. Nebylo to bez krize okolo 6km a o tovíc mě těší, že tempo nekleslo pod 4:21. Průměrná tepovka byla dokonce o fous nižší než ve Kbelích. Vyběhnul jsem jako vždy rychle a na prvním km se rozhlížel kdo má podobné tempo. Našel jsem dobře známou čelenku o desítku let zkušenějšího Franty Roubíka. Chvilku to šlo, držet s ním tempo, ale někde na 3km jsme se ztratili. Za obrátkou to bylo hodně o vůli, naštěstí později i jakoby z kopce. Na 8km už jsem se neskutečně těšil do cíle. Každou minuty za mnou někdo známým hlasem zahekal. Že to byl Franta ve finiši jsem poznal 500m před cílem, když se kolem mě přehnal. Snad i to mi dalo motivaci vyhnat tepovku přes životně maximálních 183. Na Frantu to ale nestačilo, vzal mě o pár vteřin, ale OR to byl :-) Kromě toho. Potkal jsem spoustu známých a poznal nové, dokonce někteří neznámí poznali mě. V týmech jsme obsadili s Pavlem, Láďou a Denisou čestné 20. místo. Díky, příště jim to nandáme. Byl to skvělý den a oslava se konala s rodinou v místní cukrárně :-)