Stovka na čas bez hodinek.
Co
se všechno dá zažít za jeden den na okruhu 1,5km dlouhém? Už mám trochu
zkušenosti s okruhovými maratony v garážích nebo na střeše obchodního
centra, vím že mi kroužení na stejném místě neleze na mozek. Svojí první
stovku na čas jsem si naplánoval na okruh v Plzni. Tři měsíce dopředu,
v parném létě, po přečtení zpráv ze čtyřiadvacetihodinovky na kladně,
s výhledem že na konci října už bude příjemný teplota. To že zvládnu
urazit stovku během kombinovaným s chůzí jsem věděl. Dokážu jí ale
zvládnout v limitu 12,5 hodiny? To jsem si nebyl zcela jistý. Jestli to
ale zvládli kamarádi kteří mají v maratonu podobné výsledky jako já,
proč bych to tedy nezkusil. Věřit se má trenérovi a Honza na můj dotaz
obratem odepsal, že by to zkusil a přizpůsobí tomu rozpis tréninku. Do
Plzně jsem dorazil v pátek večer před závodem. Odevzdal svůj vzorek moči
a krve na výzkum zátěže organizmu při stokilometrovém běhu, odpočíval a
pokračoval v doplňování tekutin. Ráno si své „šťastné číslo“, tričko a
medaili. Je to vlastně poprvé kdy se medaile předává už před startem.
Nechávám jí ale v krabičce, špendlím číslo, zapínám garmina a … nic. Low
batery. Večer byly hodinky sice na nabíječce ale mají tu skvělou
vlastnost že se občas samy nastartují a přes noc chodem naprázdno
vybijí. Takže další běh bez hodinek, říkám si. Na té vzdálenosti to je
ale jedno. Osobák to bude tak jako tak, běžím přeci poprvé takže stačí
doběhnout. Závod se rozběhl docela svižně. Abych se alespoň něčeho
v tempu držet, přidal jsem se do skupinky k Pavlu Markovi (cílový čas
9:15h). Po dvou kolech mi ale tempo přišlo pomalé a nechal jsem Pavla za
zády. Se šťastnou sedmičkou a zeleným dresem běhal dobrých deset
následujících kol na mojí úrovni Zbyněk Vondrák z Mělníka (cílový čas
8:51h). Mezičas na 10km 45:33 byl na průběžné šesté místo, to jsem ale
netušil. Informace o pořadí nebyla zjistitelná a tempo jsem jen
odhadoval. Takže jsem pokračoval dál v přepáleném tempu a někde na 25km
při mezičasu 1:56h a průběžném pořadí na osmém místě se přiblížil
dokonce Pavlovi s náskokem dvou kol. Okolo třicátého km by se dalo
mluvit o menší krizi, ztratilo se mi zelené vinařské triko a jistě jsem i
zpomalil. Stále jsem si běžel na mírně nekomfortní hranici a vědět v tu
chvíli mezičas na maratón, jistě bych byl mile překvapený, rozhodně se
ale nebylo z čeho radovat. Plánoval jsem na maratonu mezičas okolo čtyř
hodin a ve skutečnosti to mohlo být spíš tři a půl. Oficiální mezičas na
40km mám 3:18h. S Vaškem Fafejtou který byl v tu chvíli o dvě kola zpět
jsme si porovnali a shodli se na počtu odběhnutých kol. Od té chvíle
bylo počítání kol mým opěrným bodem a je naprosto vyloučené, že bych se
tedy spletl. Na padesátém km jsem si plánoval delší zastavení v
„boxech“, občerstvovací stanu kde jsem do sebe kopnul mix tekutého
magnézia kofeinového elixíru a gelu. Také jsem se od té doby každé kolo
napil trochu umeoctu s vodou. Na žaludek to fungovalo docela
uklidňujícím způsobem. Po dvou kolech jsem se dostal opět do slušného
tempa které mi vydrželo dobrou hodinku. Jako by při tom zmizela bolest
nohou a dalo se běžet jak na začátku. Bylo mi jasný že to nebude na
pořád a tak jsem se snažil ten pocit si co nejvíc šetřit. Na 55km
mezičas 4:58h to bude další pěkný osobní rekord, stejně jako na 70km čas
6:45h který by v tu chvíli znamenal mému startovnímu číslu odpovídající
13té místo. Posledních třicet km bylo nejnáročnějších. Postupně jsem
spotřeboval připravené gely a jedl už jen dostupný chleba se salámem,
piškoty, banány. Neustále se prodlužovala i chodecká vložka v oblasti
občerstvovačky. Stále jsem se ale snažil odběhnout zbytek okruhu
souvislým klusem. Ve chvíli kdy jsem podle mého počítání byl nějakých
deset kol před cílem, hlásí mi rozhodčí, že mi zbývá ještě 14 kol.
Nechápu jak mě mohli tolikrát přehlédnout, ale bez garmina to budu těžko
reklamovat. No co, takže další stovka co měří víc než sto. Myslel jsem
že to je jen Olafova specialita. Takže už i u Šroubka. Vzalo mi to asi
hodně odhodlání ale posunuji se dál. Oficiální časomíra hlásí na 85km
čas 9:00h. Zbývajících patnáct km za víc jak dvě hodiny to už byla spíš
odpochodovaná záležitost a ve chvíli kdy se setmělo a mě bylo jasné že
hranici sta km mám již za sebou byla běžecká morálka téměř na nule.
Cílem procházím v čase 11:24hod. Skutečný čas na skutečnou stovku
odhaduji na 10:45hod. Tedy průměrná rychlost pod šest.
Žádné komentáře:
Okomentovat