Tolik jsem přes Kunratický les chodil pěšky, dokonce jednou když napadlo dost sněhu i běhal na běžkách, ale přihlásit se na Velkou Kunratickou mě nikdy nenapadlo. Až loni, když jsem o Kunratické hodně četl i slyšel od známých běžců. Loni tedy na krásném 77. Ročníku poprvé a letos podruhé. Sliboval jsem si samozřejmě letos zlepšení, ale nakonec byl čas podobný jako loni. Jak to tak bývá výmluva se vždy najde. Pro mě by to mohlo být dva týdny předem třeba bolení v krku následované průduškovým kašlem, takže jsem v závěru přípravy před Kunraticemi spíš odpočíval. Nechme ale stranou výmluvy, pomalu začínám poznávat, že VK je tak trochu jiný závod než rovinky na které jsem zvyklý. Výsledky známých běžců s vysokým číslem počtů účasti jsou pro mě povzbuzením, že se snad s přibývajícími zkušenostmi i na VK můžu zlepšit. Snad až si za rok přečtu tyto své zážitky, pomůže mi to k lepšímu výsledku.
Počasí bylo 13.11. v Praze ideální. Ranní teplota mírně nad nulou, dopoledne svítilo sluníčko a několik dní bez deště znamenalo suchou trať. Můj startovní čas byl stanoven až po poledni, takže na místo jsem přijel asi třičtvrtě hodiny před startem, zaparkoval stylově u hřbitova a vyrazil na prezentaci. Vše jsem rychle vyřídil, převlíknul se do trenek, krátkého rukávu a běžecké bundy a vyrazil na cestu u rybníku rozehřát svaly klusem a několika krátkými výběhy do kopce. Sedm minut před startem mířím na startovní čáru a potkávám Libora, který má právě svou premiéru za sebou. Na startu ke mně vyšla do dvojice běžkyně a tak se nedávám zahanbit a vyrážím hned za startem před ní. První potok probíhám po maličkém zaváhání jaké bude dno. Bylo rovné a bez problémů. Hned za potokem se zvedá první stoupání. Snažím se držet tempo, předbíhám kohosi v půlce stoupání a nahoře pěkně funím. Později zjišťuji ze záznamu právě zde maximální tepovku 185. To bude asi moje maximum. Krátká rovina, vracečka a klesání ve kterém se mi daří trochu vydýchat. Následující potok je téměř suchý. Kousek a je tu stoupání na Hrádek. Chytám se lana hned jak na něj dosáhnu a připomínám si, že terén je ve stoupání díky skále a listí kluzký i za tak suchého dne jako byl letos. Ručkuji tedy po provaze co mi dech stačí. Před koncem je krátké zúženi, náznak převisu a už jsem nahoře, trochu se mi třesou kolena, běžet se dá, ale je mi jasné, že z kopce musím pomalu jestli nechci, aby se mi kolena podlomila. Moje ošlapané trekové boty na svahu pěkně kloužou a tak spíš pomalu a opatrně sestupuji dolů. Na konci klesání je opět zúženi s malým převisem a potok. Hned za ním se vybíhá na cestu okolo restaurace. Mám zde pocit, že moc rychle neběžím. Že jsem tady běže vůbec nejrychleji okolo 4:40 min/km se mi nechce věřit. Rovinka je ale krátká a začíná poslední třetí stoupání. Zdolávám je chůzí a částečně ručkováním po laně. Vyhlížím odkud se nahoře opět rozběhnu. Moc to nejde ale pomáhá mi, že alespoň někoho předbíhám. Rychlost se mi zdá zoufale pomalá, ale podle záznamu něco málo přes 5 min/km. Daří se mi tu zoufalou rychlost držet po celé rovince ve tvaru písmene U, ale je to pocitově dost dlouhá rovinka. Konečně je tady obrátka u Hrádku a traverzové klesání k cíli. Rozbíhám se co to dá, někoho předbíhám a další předbíhají mě. Před cílem krátká rovinka, ale na větší sprint už nepomýšlím. Dobíhám do cíle a padám na první volnou lavičku, abych si mohl odepnout z nohy čip. Na tabuli svítí můj čistý čas 19:38 a za tabulí už mě zdraví Enrico. Zděluji mu své dojmy a za chvíli se vyrážím převlíknout, na teplý čaj a osvěžující Birell.
Tak zase za rok, ale to už se chci opravdu zlepšit i když letos to bylo přeci jen malé zlepšení oproti loňsku o 3 s :-).
tady je můj záznam:
http://connect.garmin.com/activity/129012165
Žádné komentáře:
Okomentovat