neděle 23. srpna 2020

Do nebe



nebo do Bohnic?
"Jsi magor!" Tak ohodnotilo moje počínání v neděli 3.května hned několik lidí.
To oslovení mi lichotí, ale pro jistotu si to googluji. "Magorem je nejčastěji označován ten, kdo je považován za blázna." Takže by přeci jenom Bohnická léčebna? Čtu dál a co se dozvídám. Původ slova magor hledejme v hebrejštině, kde znamená strach, uleknutí a bázeň. Tak to by mohlo být. Pokud tedy magor postrádá všechny tyto vlastnosti, tak a jsme u základního předpokladu úspěchu výzvy s názvem Everesting.
směrovka na vrcholu Milešovky

Poprvé jsem si o Everestingu přečetl až na podzim minulého roku v zápisku klubového leadera Honzy. Ten tuto výzvu zdolal na kole tak jako dnes již tisíce lidí po celém světě. Jako od dětství vášnivého cyklistu mě Everesting na kole ihned zaujal. Začal jsem si prohlížet webové stránky Everesting a objevil, že je zde také kategorie RUN, ve které je úspěšných dobyvatelů výšky Everestu oproti cyklistům jen několik desítek. Klikám na filtr síně slávy podle regionu. Volím Česká republika a na displeji svítí velká nula. Žádný takový magor se v české kotlině ještě nenašel. Že bychom měli málo magorů? Nebo malé kopce, na kterých by se dalo donekonečna chodit nahoru a dolů? Dívám se dál a dokonce ani na Slovensku, kde mají přeci skutečné hory nikdo a v Rakousku jeden a tam už o hory opravdu není nouze. Tak tedy nula byla na počátku mojí magorské akce.
kupička před startem

Na začátku bylo třeba vybrat vhodný kopec, na kterém bych svůj pokus mohl realizovat. Dostatečně prudký, ale schůdný rychlou chůzí nahoru a možností klusat dolů. Napadla mě Milešovka. Je zde již hotový segment na strava.com, který jsem několikrát šel v minulých letech v rámci jiných delších běhů. Měl jsem tedy zhruba představu o čase, který mně výstup bude trvat i s více km v nohách. Hodil jsem segment do kalkulátoru na stránkách Everestingu a vypadlo mi z něj, že budu muset segment absolvovat 29x. Tisknu si tedy tabulku pro záznam jednotlivých kol. Záznam plánuji provádět raději na dvou garminech a pojistit i mobilem s aplikací Strava.
ráno na vrcholu Milešovky

Zbývalo stanovit si termín pro svůj pokus. Zima na krku a krátké dny na podzim mi nedávaly moc prostoru. Přeci jenom bych rád chodil co nejvíc za světla. Musel jsem tedy vydržet  do května, držet své plány v tichosti a kopce trénovat na PVLH24. V pátek před akci si jdu lehnout už odpoledne. Před jedenáctou večer vstávám, večeře, obléknout do sportovního ještě doma a před půlnocí už sedím v autě ven z Prahy. Parkuji za obcí Milešov a vydávám se na asi kilometr vzdálený start na rozcestí s přístřeškem, který mi bude sloužit jako základna. Tašku se zásobami jídla a pití schovávám pod stromy spíš před zvěří než před lidmi. Je něco před půl druhou ráno, když vyrážím poprvé nahoru..
Mlok skvrnitý - Salamandra salamandra

Na svahu je pusto, jen stromy vrzají ve větru a na cestě. Zvěř tady není, jen na cestě málem zašlápnu krásného mloka. První okruh je testovací co do času. Jako vždy si i teď po prvním kole odhaduji kolik času budu asi tak potřebovat. Samozřejmě víc, než byly podzimní odhady z domova. Hlavně s potřebným časem na sestup dolů jsem byl příliš velký optimista. Cesta je dost kamenitá a já bych  nerad někde hodil tygra. 
nahoru a dolů

Jak se tedy Everesting chodí? No prostě nahoru, dolů a tak dál, pořád dokola. Chvíli poslouchám hudbu, ale po několika hodinách už mě z toho bolí uši. Okolo deváté se na stezce začínají objevovat další turisti i běžci. Ukazuje se výhoda volby cesty právě na Milešovku. Je víkend a navíc v době omezení lidé mnohem víc chodí do přírody než jindy a tak stále někoho potkávám. Celý rok dokonce na Milešovce probíhá akce, při které si zakoupeným čipem zaregistrujete každý výstup do tabulky. Objevují se tedy i běžci, kteří to dávají za den nahoru vícekrát. Když mě potkávají podruhé, někteří se ptají na přezdívku a kolikrát to jdu. Nebojte se, s vámi nemohu soupeřit. Díval jsem se do tabulky a už v květnu mají mnozí víc než já plánuji vystoupat za jeden den.
základna v přístřešku


Mám svůj pravidelný rytmus. Jeden okruh trvá něco přes půl hodiny. Dole si vždy zapíši čas do tabulky. Jinak bych počet okruhů v hlavě určitě neudržel. Doplním pití, občas něco zakousnu a znovu nahoru. Začínám si uvědomovat, jak jsem k tomu kopci jako přikovaný. Dobrovolně stále na stejné trase bez možnosti odejít a vzdálit se někam dál. Alespoň tak jsem si to naplánoval a pochopil pravidla výzvy.

Odpoledne jako veliké povzbuzení přijíždí Jarmila. Ráda by dala  půlku Everestingu se mnou. Jsem za společnost vděčný. Povídáme si, cesta lépe ubíhá a odškrtávám další okruhy. Optimistický plán byl stihnout vše ještě za světla. Teď to ale vypadá spíš na jedenáctou? Půlnoc? Kdoví, ale jsem rozhodnutý dokončit. Musel bych se sem totiž vrátit a celé to absolvovat znovu. Poslední okruhy jsou už opravdu pomalé k padesáti minutám. Jarmila navíc nepočítala, že to bude trvat tak dlouho. Nemá čelovku a tak chodíme s jednou, pomalu a opatrně po kamenité cestě. Už dávno jsme na kopci sami. Začínám mít spánkovou krizi. Spánek se ukazuje při tomto pokusu pro mě jako nejnáročnější část výzvy. Poslední okruh podle toho také trvá téměř hodinu.
z vrcholu Milešovky

Konečně jsme v cíli 29 okruhu. Balíme a vydáváme se k autu. Ještě odřídím kousek cesty k dálnici, ale u Lovosic už rád předám řízení Jarmile a probudím se až v Praze. První český Everesting je doma.
Co dál? Ptá se mě Jarmila na výběhu Running2 za týden. Ještě na Milešovce jsme si říkali jaká to je magořina a teď po týdnu, že by to chtěla dát taky. Jen by to nemělo být v lese. Moc jej v noci nemusí. Tak jo, ale dáme si trochu pauzu. Co v září na Petříně? A spojíme vše s dobročinnou akcí pro RWTTC 
Tady je krátká pozvánka
A nebo celé video z mého Everestingu na Milešovce

1 komentář:

  1. Moc pekny Pavle!! Fakt nadhera!
    Hlavne je fajn, jak se ti zkusenosti z jinych "magorin":) zurocuji... a vis, co a jak... jsi lepe pripraveny na to, co cekat, s cim bojovat a o co se "oprit"...
    Velka gratulace!!
    12:)

    OdpovědětVymazat